Hedvábí
Lehkost, pevnost, lesk…
Lehkost, pevnost, lesk…
Hedvábí: Na začátku všeho byla housenka
Po hevábné stezce od objevu až do současnosti
Z počátku Čína po tzv. „hedvábných stezkách“ vyvážela hedvábí do okolních asijských zemí a do Japonska, kde bylo určeno zejména pro panovníky a tehdejší vládce zemí. Později se hedvábí dostalo do Říma a říká se, že sám Julius César byl hedvábím natolik okouzlen, že jenom on a několik jeho nejoblíbenějších úředníků, mohl oděvy z hedvábí nosit.
Tajemství výroby však stále ještě zůstávalo v Číně. A až teprve v roce 552 n.l. se nakonec dvěma perským mnichům podařilo z Číny propašovat kukly bource ukryté v bambusových holích do Cařihradu (semena moruší, rostliny potřebné k chovu bource, takto přepravili již při předešlé misii). Z Persie se záhy výroba hedvábí dostala do Japonska, Koreje, Indie a Řecka, pak do Španělska a diky obchodní cestě Marca Pola ve 12. století i do Itálie. V roce 1536 uděluje František I. francouzskému městu Lion monopol na obchodování s hedvábím. Tak byl založen Lyonský hedvábnický průmysl, který založil postupně řadu filiálek v Německu, Anglii, Itálii a Švýcarsku.
19. století bylo bolestným zlomem pro hedvábí. Důvody byly prosté: onemocnění bource morušového a nástup uměle vyrobených vláken – silonu a nylonu. Zdálo se, že pomalu přichází konec tohoto oděvního odvětví. Čína ovšem vyvíjí veliké úsilí a snahu vrátit se ke své historické pozici, takže do budoucna uvidíme, jak se jí to podaří.
zdroj: aktualne.centrum.cz, chinahighlights.com
Na začátku všeho je housenka…
Nejvýznamnějším producentem hedvábného vlákna je bourec morušový. Jednotlivé druhy bource se od sebe liší zbarvením kokonů, délkou a kvalitou hedvábného vlákna. Dobře vykrmená housenka (morušové listí, či uměle vyrobený prášek ze sušeného listí agaru, vitamínů a minerálu) se zhruba po 35 dnech zakuklí, slinnými žlázami vyloučí na vzduchu tuhnoucí tekutinu, z níž vzniká hedvábné vlákno, kterým svou kuklu opřádá a tvoří tak pevný kokon. Asi 10 dní po zakuklení se kokony sbírají a suší horkým vzduchem. V teplé vodě se rozpouští bílkovina sericin spojující kolem 2 000 metrů vlákna v jednom kokonu. Vlákno se hned navíjí a zpracovává.
zdroj: biolib.cz
SUrové hedvábí je nažloutlé až nahNědlé…
Pro dekorování hedvábí, stejně jako pro jiné textilie, byla v dávné historii používána hlavně barviva rostlinného původu, např. indigo (modrá), květy afrikánů (žlutá, oranžová, hnědá), cibule, či listy z vlašských ořechů. Dnes používáme barvy vyrobené průmyslově určené speciálně pro práci s hedvábím. Podle fixace po dokončení výrobků rozlišujeme barvy fixované teplem, parou a reaktivní barvy, které potřebují tekutý nebo práškový fixativ. Barvy je možné vymývat a to buď vodou, lihem, jinou barvou, či savem. Nelze jednoznačně říci, která barva by byla lepší, či horší. Všechny tři zmíněné typy barev jsou po správně provedené fixaci stálobarevné a obarvené výrobky lze jemně prát i žehlit.
desítky druhů přírodního luxusu…
Na trhu jsou dostupné různé druhy hedvábí. Průsvitný Chiffon, Organza, splývavé Pongé hustoty 4-16, přičemž od hustoty 8 se tomuto typu říká Habotai. Luxusnější Crepe de Chine, Crepe Satin, Crepe Georgette, hodně struktorovaný materiál typu Bourette nebo Cord na vesty, kabátky, obleky apod. Barvy se u každého druhu hedvábí rozpíjí jinak, u silnějších materiálů je samozřejmě vyšší spotřeba.
Hedvábí údajně zabraňuje tvorbě vrásek…
Hedvábí je známou královnou přírodních vláken. Hedvábí je velmi tenké, lehké a pevné. Chrání před změnami venkovní teploty – v létě chladí, v zimě hřeje. Je vzdušné, velmi dobře přijímá a vylučuje vodu. Hedvábí dokonce pohlcuje i škodlivé UV paprsky.
Vlákno z přírodního hedvábí je velkou zásobárnou proteinů, obsahuje mimo jiné až 18 druhů aminokyselin, z nichž některé napomáhají regeneraci tělových buněk.Čínští lékaři uvádějí, že samotné nošení oděvů z přírodního hedvábí pozitivně ovlivňuje životnost kožních buněk, účinně působí proti kornatění cév, a tim i proti stárnutí a některým nemocem.