Rozhovor pro Český rozhlas Pardubice 7.3.2016

Hedvábí: Na začátku všeho byla housenka

Historie hedvábí

Po hevábné stezce od objevu až do současnosti

Podle Konfucia to byla čínská princezna Xi Ling Shi, která si kolem roku 2640 př. n.l. jako první všimla kukly bource morušového. Legenda říká, že kukla spadla do jejího hrnečku s čajem a když se jí snažila vylovit, začalo se pomalu odvíjet hedvábné vlákno.

Z počátku Čína po tzv. „hedvábných stezkách“ vyvážela hedvábí do okolních asijských zemí a do Japonska, kde bylo určeno zejména pro panovníky a tehdejší vládce zemí. Později se hedvábí dostalo do Říma a říká se, že sám Julius César byl hedvábím natolik okouzlen, že jenom on a několik jeho nejoblíbenějších úředníků, mohl oděvy z hedvábí nosit.

Tajemství výroby však stále ještě zůstávalo v Číně. A až teprve v roce 552 n.l. se nakonec dvěma perským mnichům podařilo z Číny propašovat kukly bource ukryté v bambusových holích do Cařihradu (semena moruší, rostliny potřebné k chovu bource, takto přepravili již při předešlé misii). Z Persie se záhy výroba hedvábí dostala do Japonska, Koreje, Indie a Řecka, pak do Španělska a diky obchodní cestě Marca Pola ve 12. století i do Itálie. V roce 1536 uděluje František I. francouzskému městu Lion monopol na obchodování s hedvábím. Tak byl založen Lyonský hedvábnický průmysl, který založil postupně řadu filiálek v Německu, Anglii, Itálii a Švýcarsku.

19. století bylo bolestným zlomem pro hedvábí. Důvody byly prosté: onemocnění bource morušového a nástup uměle vyrobených vláken – silonu a nylonu. Zdálo se, že pomalu přichází konec tohoto oděvního odvětví. Čína ovšem vyvíjí veliké úsilí a snahu vrátit se ke své historické pozici, takže do budoucna uvidíme, jak se jí to podaří.

zdroj: aktualne.centrum.cz, chinahighlights.com